Novoročenky 2018

Zajímavosti o PF a Vánocích

O Adventu

Advent, z latinského slova příchod, přicházet, je obdobím čtyř neděl před vánočními svátky a je dobou očekávání narození Ježíška, tedy příchodu Spasitele. Adventní doba je ve své podstatě začátkem církevního roku. Ranní mše svatá, kdy venku mrzne a padá čerstvý sníh a lidé se choulí v dřevěných kostelních lavicích a mimo jiné zpívají pradávný nápěv, který vyjadřuje očekávání narození Spasitele, má dodnes své zvláštní tajemné a romantické kouzlo, které neodmyslitelně patří k Vánocům podobně jako pečení domácího vánočního cukroví, louskání oříšků a vůně vanilky. Doba adventní, doba začátku vánoc, je dobou, kdy měli naši předkové řadu zvyků. V tomto období se vyvěšovaly adventní věnce na vrata stavení. Dnes, obyčejně spolu se čtyřmi svíčkami, kdy se každou neděli zapaluje jedna, zdobí v rodinách jídelní stoly a jsou také symbolem očekávání vánoc, tak jako byla řada zvyků k některým svátkům.

 

Svátek sv. Barbory

4. prosinec
Svátek sv. Barbory, panny a mučednice, která byla dcerou kupce Dioskura ve městě Nikodemii. Otec byl pohan a modloslužebník, Barbora se však dala proti jeho vůli pokřtít. Otec ji za to nechal mučit na mučidlech, ale ani to ji neobměkčilo, aby svou víru odvolala. Sám její otec nakonec setnul své jediné dceři hlavu. O svátku sv. Barbory se ženy zahalily do bílých plachet. Dívky a ženy zahalené do bílých rouch symbolizují čistotu a panenství. Obcházely stavení s košíkem sladkostí, ale i s hrozivou metlou. Chodívaly po třech a tato trojice jakoby otevírala vánoční čas, který po Novém roce končil příchodem Tří králů. V českých zemích se o svátku sv. Barbory řežou třešňové větvičky, kterými se zdobí světnice. Děvčata pojmenovávala haluzky jmény chlapců a věřila, že dostanou toho, čí větvička vykvete. Sv. Barbora byla také uctívána jako patronka horníků. Soška či obrazy sv. Barbory zdobily důlní patra, její podobizna byla vyšita na hornických praporech, dochovaly se i obrázky na skle. Na brtnickém panství, pokud je známo, se tento zvyk nedržel. Ale na den sv. Barbory v Jihlavě chodily prý horníci v průvodu s praporem a s hudbou odcházeli na mši svatou do kostela. Po mši svaté se šlo rovnou do hostince, kde se odpoledne pak konala taneční zábava často dlouho do noci.

 

Svátek sv. Mikuláše

6. prosinec
Ten den se narodil Nicolaus, kolem r. 250, v lýkijském městě Pataře. Brzy osiřel a své jmění začal rozdávat chudým. Stal se biskupem v městě Myra. Za pronásledování křesťanů byl uvězněn a poslán do vyhnanství, později osvobozen, sám se zúčastnil nicejského koncilu. Vykonal pouť do Říma a zemřel kolem r. 345 nebo 352. Jeho kult vznikl pravděpodobně již v raném křesťanství. Byl chápán jako obhájce chudých a nemajetných, pomocník prostého lidu v žalu a trápení. V předvečer chodí průvod Mikuláše, anděla a čerta. S těmito pochůzkami je spjata nejenom řada písní a koled, ale i zvyků. Čert nikdy nenaděluje, ale má mít krásnou divokou masku. Dětem naděluje s příslušným napomenutím pouze anděl. Mikuláš má mít nějaké to jablíčko a nejvíc se zavděčí, má-li při sobě množství různých figurek, dřevěných hraček, píšťalek, nožíků i hrníčků, prostě všeho, co pak dává andělovi a pověřuje ho, aby to rozdal. Děti mají mít za oknem, pod polštářem, v síni, na klice punčošku ještě pro noční dárky od Mikuláše. Děti na Hané dostávaly pečivo formované do podoby figurek lidí a zvířat, v jihozápadních Čechách zase figurky ze sušených švestek. Dnes patří Mikuláš k těm starým zvykům, které se v různých podobách dochovaly, a tradice Mikuláše, anděla a čerta, nadělující dětem dárky, pokud byly hodné, jsou známy snad všem dnešním dětem.

 

Svátek sv. Lucie

13. prosinec
Sv. Lucie je patronkou švadlen a kočích a měla by být také ochránkyní před čarodějnicemi. V den jejího svátku 13. prosince se na Radhošti, který je opředen starodávnými mýty, slétávaly čarodějnice a provozovaly své rejdy. V tento den se dříve dodržoval zvyk, kdy postava bíle oblečené ženy chodila s kuželem od stavení ke stavení a strašila děti i přástevnice. Věřilo se, že: „Lúca trestá nedbalé přástevnice zmuchláním přediva, trestá přestupky proti zákazu ochrnutím ruky, pilné odměňuje, pomáhá jim v předení a umožňuje jim rychlou a přesnou práci.“ U nás bylo v tento den předení přísně zakázáno a Lucie neposlušné přadlenky přísně trestala. Přijdou-li Lucky do světnice, ve které bydlí svobodní mládenci, snaží se je bitím vypudit ven. „Lucky“ ometaly domy a příbytky husí peroutkou, čímž očišťovaly lidské bydlení.
Na Lucii se říkalo, že: „Lucie noci upije a dne nepřidá“ – toto přísloví pochází ještě z doby před reformou juliánského kalendáře (posunutý svátek). V pohanských dobách byla Lucie démonickou, slunovratnou bytostí (lucie – lux – světlo).

 

Svátek Tříkrálový

Tři králové, nebo-li mudrci z východu, byli vedeni betlémskou hvězdou a přišli přivítat s dary nového krále, Ježíška v jeslích. Cestou však, hledajíc nově narozeného krále, navštívili krále Heroda, kterého se vyptávali na cestu; ten pak nechal povraždit všechny chlapce do věku dvou let, jen aby neohrozili jeho postavení. To však mudrci nemohli tušit, poklonili se dítěti v jeslích a obdarovali jej četnými vzácnými dary. Svátku Tří králů se říkalo již od středověku všelijak – původně to byl svátek Zjevení Páně, pak Epifanie nebo Theofanie, což se nakonec proměnilo v Tifaine, velice populární jméno ve středověku. Tímto svátkem je uzavřen cyklus svátků Adventu a času Vánoc.

 

Vánoce v Česku

Vánoce jsou považovány za nejdůležitější svátek i pro nekřesťany, kteří ho spojují se zakončením roku a s trávením času v rodinném kruhu. Vánoce jsou slaveny 24., 25. a 26. prosince, ale předchází jim v křesťanském pojetí čtyřtýdenní období zvané Advent. Všechny tři dny jsou oficiálním státním svátkem. S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí. U nás je zřejmě nejrozšířenějším zvykem vztyčení vánočního stromu či stromku, který se zdobí vánočními ozdobami a pod který se v rodinách kladou dárky. Počátkem 19. století se součástí dekorace stalo i osvětlení a vánoční stromek se z Německa šíří dál. V českých zemích poprvé vánoční stromek připravil pro své přátele v roce 1812 ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých pražských měšťanských rodinách a teprve později i do venkovských stavení. Rovněž bývá zvykem na Vánoce stavět jesličky neboli betlém: v Čechách se tento zvyk objevuje roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze. Charakter Vánoc do značné míry ovlivňují také koledy, česká tradice koled je pak zvláště bohatá. 24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavnostní večeři. Samotná večeře se tradičně skládala z rybí polévky a bramborového salátu s kaprem a během její konzumace se dodržovaly jisté zvyklosti: mohlo se tak připravit o talíř více pro nečekanou návštěvu, případně položit pod talíř minci či šupinu. Od štědrovečerní tabule se obvykle směla vzdalovat pouze hospodyně. Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které dětem v českých zemích přináší Ježíšek. Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy a začíná samotná církevní oslava narození Krista. Se Štědrým večerem se pojí i řada lidových zvyků: lití olova, pouštění ořechových lodiček, házení střevícem či třesení bezem.

 

Pravoslavné Vánoce

Vánoce se v pravoslaví začínají slavit až 6. a 7. ledna z důvodu posunu ve východních církvích stále používaného Juliánského kalendáře o 13 dnů oproti západnímu Gregoriánskému kalendáři (25. prosinec Juliánského kalendáře tak spadá až na 7. leden Gregoriánského). V historii byly Vánoce spojeny s velkým množstvím tradic, které upadly z velké části do zapomnění po oficiálním zákazu Vánoc v Sovětském svazu v roce 1918. V současném Rusku jsou oslavy tak spojeny spíše s Novým rokem s jolkou. Ústřední nepravoslavnou (pohádkovou) postavou je Děda Mráz.

 

Svátek Silvestr

Poslední prosincový den je zasvěcen památce papeže – Silvestra I. Svátek se původně nespojoval s žádnými obyčeji. Silvestrovská noc získala na významu, až když se v průběhu 16. století ustálil gregoriánský kalendář a Nový rok na 1. leden. Oslavy posledního dne neměly pro svůj pohanský původ moc velkou oblibu (ale už ve starém Římě loučení se starým rokem provázelo nevázané veselí). Silvestrovské rozloučení se starým rokem se rozšířilo na konci 19. století v podobě spolkových silvestrovských zábav. Až teprve hospodářský rozvoj v 19. století proměnil silvestrovskou noc v jednu z nejbujnějších oslav roku.

 

Historie PF

PF (slangově Péefko – odvozeno z francouzského Pour féliciter – „pro štěstí“) je obvykle kartička s přáním do nového roku. Původ a historie hromadného rozšíření novoročenek v českém prostředí jsou nejasné. Obvykle se uvádí, že významným popularizátorem novoročenek byl hrabě Karel Chotek z Chotkova a Vojnína (1783–1868, v letech 1826–1843 nejvyšší pražský purkrabí). S jeho jménem je údajně spojeno též pronikání zkratky PF do českého prostředí. Francouzština patřila na počátku 19. století k povinné výbavě nejvyšších společenských vrstev, francouzská inspirace není proto překvapující. Zajímavé však bezesporu je, že zkratka PF v českém prostředí zdomácněla a dodnes je text PF či POUR FÉLICITER téměř běžnou součástí českých novoročenek. Ve Francii se toto slovní spojení pro novoroční přání v současnosti nepoužívá. Historie českých novoročenek je však nejméně o několik století starší než novoročenky Karla Chotka. Bezpečně je doložena kovová novoročenka v podobě mince s německy psaným nápisem ZVM NEVEN IAHR, vyrobená v pražské mincovně a datovaná do roku 1606.

 

Zimní pranostiky

Ať si v zimě chlad, jen když není hlad. Čím chladnější zima, tím teplejší léto. Dobře oblečeným se mráz uctivě klaní, špatně oblečené zraní. Dokud vlaštovička nezašveholí, jara nebude. Hodně sněhu – dojné krávy. Hodně sněhu – hodně trávy. Holomrazy – úrody vrazi. I půda musí odpočívat přikrytá, aby ji zimní spánek posílil. Jak vysoko v zimě leží sníh, tak vysoko tráva poroste. Je-li nebe čisté, potrvá déle zima jistě, pak-li sněží nebo hřmívá, jaro jistě v blízku dlívá. Je-li po 3. lednu počasí krásné, přijdou na jaře bouře časné. Jsou-li dlouho šišky na stromě, zima stálá nebude. Jsou-li v zimě po cestách ledy, podaří se výborně zelí. Když se spřáhne zima a hlad, není oč stát. Lenivého tahá mráz za nos, před pilným smeká. Lenivého v zimě ani pec nezahřeje. Není-li v zimě sněhu, nebude v létě hub. Nepromrzne-li půda, úrody dá poskrovnu. Nezamrzne-li po celou zimu kámen ve vodě, potom mrazy uhodí až v březnu a tu zima bývá nejkrutější. Oděv chrání v létě před hmyzem, v zimě před mrazem. Pod sněhem chléb, pod deštěm hlad. První sníh dlouho nepoleží. Rampouchy na stříšce, hojnost mléka v dížce. Udeří-li zima brzy, hnedle ji to mrzí. Veliké sněhy působí na osení škody. Veliké zámětě (= závěje) – veliké pokose. Za chladu není ovádů. Záhy-li taje, nadlouho neroztaje. Zima měkká a deštivá nemoci jen rozsívá. Zima měkká, doktor čeká. Zima, kterou konec roku nese, dlouho s námi ještě třese. Lucie noci upije. Nový rok přidá krok. Na Tři krále o hodinu dále.

 

Zdroj:
http://cs.wikipedia.org/
http://brtpichlavec.sweb.cz/